Hned na tři slovenské hráčky bude v nadcházející soutěžní sezoně spoléhat družstvo žen volejbalového Sokola Šternberk. Klub z nejmenšího extraligového města v létě opět značně omladil už tak nepříliš zkušenou sestavu, takže nejstarší hráčkou je ve svých třiadvaceti letech libero Tereza Slavíková. Kapitánka a slovenská smečařka Lucia Herdová je ještě o dva roky mladší a k ní ze země na východ od řeky Moravy přibyly v létě její dvě krajanky - letos shodně dvaadvacetileté nahrávačka Dominika Ramajová a blokařka Katarína Körmendyová. Ta se do Šternberka přesunula z naopak největšího slovenského města Bratislavy, kde hrála za tamní Slávii EU. „Přítomnost Lucky a Domči v novém klubu je pro mě velkým pozitivem,“ přiznává na startu svého prvního zahraničního angažmá Katarína Körmendyová.
Kde jsi začínala s volejbalem a jaké byly tvé další sportovní kroky?
Pocházím z malé vesnice Suchohrad poblíž města Malacky, kde jsem také s volejbalem začínala. Na základní škole jsem přestoupila do sportovní třídy zároveň se svou kamarádkou, která mě vzala na první trénink. Volejbal se mi zalíbil, a tak jsem na tréninky začala chodit pravidelně. V Malackách jsem hrála dva roky nejprve pod trenérem Pavlem Novotou a později Matějem Haringem. Na střední školu jsem se rozhodla jít do Nitry, kde jsem působila v tamním klubu COP pod vedením několika trenérů. Mé rozhodnutí jít do Nitry bylo ovlivněné i tím, že jsem měla možnost hrát se spoluhráčkami z mládežnických reprezentací. V maturitním ročníku jsem se od trenéra Maličkého dozvěděla, že se mi nabízí další volejbalová příležitost. A vzápětí už se mi ozval trenér Matušov, který mi nabídl možnost hrát za Slávii EU Bratislava. To je klub, který u nás mívá vždy ty největší ambice, takže to byla pro mě šance posunout se dál. Ve Slávii jsem zůstala tři roky a zároveň jsem studovala na Ekonomické univerzitě.
S jakými cíli přicházíš do Šternberka?
Individuálně se zlepšovat, získat co nejvíc zkušeností z kvalitních zápasů a zároveň spolu s tím dosáhnout co nejlepších výsledků.
Jaké jsou tvé pocity z letní přípravy a tréninků s novým týmem?
Pozitivní. Řekla bych, že je to lepší každým tréninkem. Ještě ale máme před sebou dlouhou cestu. Šternberk je sice velmi mladý tým, ale děvčata se chtějí zlepšovat a pak všechno jde snáz. A na to se moc těším.
V klubu s tebou působí ještě další dvě slovenské hráčky. Jsi ráda, že tady někoho znáš?
Dominiku (Ramajovou) znám už od kadetské reprezentace, hrávaly jsme spolu od čtrnácti let. S Lucií (Herdovou) jsem hrála jeden rok ve Slávii Bratislava, kde jsme byly i poloviční spolubydlící. Po nabídce ze Šternberka mě moc potěšilo, že nejdu do nového prostředí úplně sama. Lucia má v klubu už jednu sezonu odehranou, takže jsem věděla, že mi určitě pomůže se lépe adaptovat. Později jsem se dozvěděla, že by tu měla být ještě jedna Slovenka, a tak už jsem neváhala ani minutu. S Dominikou jsem se spojila a všechny dosavadní nejistoty a strach z nového už jsme braly s úsměvem, protože do toho jdeme spolu. Přítomnost Lucky a Domči v novém klubu je pro mě velkým pozitivem.
Jaká je před startem sezony nálada v šatně a na trénincích?
Nálada je vždy dobrá. Jsme mladý tým, některé holky jsou ještě takové „bláznivé“ a já se k nim ráda přidám a trošku omládnu (smích). I když člověk nemá svůj den a něco mu nevyjde, holky se vás vždy snaží podpořit a zvednout náladu.
Šternberk je tvé první zahraniční angažmá. Jak se na sezonu s novým týmem těšíš?
Díky mým dvěma slovenským spoluhráčkám se cítím o trochu blíž domovu, takže občas zapomínám, že jsem v zahraničí. Některé spoluhráčky se také chytají se slovenštinou, což stojí za to, když to slyšíte.
Jaké jsou tvé ambice v české extralize a čeho byste chtěly v sezoně dosáhnout?
Úroveň extraligy v Čechách je velmi dobrá a každý zápas bude hodně těžký. Proto bych si přála, abychom jako tým ukázaly naši bojovnost a sílu kolektivu. Nad konkrétními cíli do budoucna jsem zatím nepřemýšlela. Chtěla bych, abychom se soustředily zápas od zápasu a postupně už od začátku sezony zlepšovaly naše výkony.
