Na postu univerzálky zůstávala v uplynulé sezoně ve stínu zkušenější Polky Wańczykové, letos dvacetiletá naděje Sokola Šternberk Kristýna Jarošová však sbírá především zkušenosti s dospělým volejbalem. Také ona patří k vlně mladých talentovaných hráček, na nichž by mohl klub z nejmenšího ligového města do budoucna stavět. "Jsem vděčná za každou příležitost, kterou mi trenér dal," říká další z úspěšné šternberské líhně talentů.
Jak vzpomínáš na své volejbalové začátky?
Ve druhé třídě jsem začala chodit do volejbalové přípravky, kde jsme hráli různé míčové a pohybové hry. Potom jsem jako žákyňka absolvovala turnaje v barevném minivolejbalu. S šestkovým volejbalem jsem se setkala až v mladších žačkách. Po celou dobu až do starších žaček mě trénoval pan trenér Papcun, kterému vděčím za volejbalové základy. V roce 2014 jsem se dostala do Krajského centra mládeže Olomouckého kraje, s nímž jsme vybojovali třetí místo. Poslední rok starších žaček jsem potom trénovala s extraligou kadetek u trenéra Drešla.
Jsi členkou úspěšného mládežnického týmu, který v posledních letech sbíral medaile na v podstatě všech velkých akcích své věkové kategorie. Jak se na toto období zpětně díváš?
V roce 2016 se nám podařilo získat stříbrnou medaili v Českém poháru starších žaček a rok jsme zakončili zlatem na mistrovství České republiky v Karlových Varech. Byl to skvělý pocit, navíc nás celou dobu podporovali naši rodiče, kteří na zápasech vždycky dělali skvělou atmosféru. Na to jsme navázali i v extralize kadetek dva roky po sobě prvním místem a v Českém poháru juniorek se nám podařilo také zvítězit. Měli jsme skvělý tým a jsem ráda, že jsem byla jeho součástí. Na finálové zápasy budu vždycky ráda vzpomínat.
Pod vedením trenéra Jana Drešla už působíš šestým rokem. Není to někdy už trochu ponorka?
Je pravda, že šest let už je dlouhá doba a občas jsme si možná trochu lezli na nervy (smích). Na druhou stranu už po těch letech víme, co jeden od druhého můžeme čekat.
Jak vnímáš své současné působení v extraligovém družstvu žen Šternberka?
Ženská extraliga je v porovnání s mládežnickými soutěžemi úplně o něčem jiném. Hra je rychlejší a hráčky mají mnohem více zkušeností. Proto jsem vděčná za každou příležitost, kterou mi trenér dal. Snažila jsem se prodat to, co umím, někdy se mi to podařilo víc, někdy míň. Ale určitě je tu prostor na zlepšení.
V čem vidíš hlavní důvody toho, že se Sokolu výsledkově sezona příliš nevydařila?
Už na začátku sezony nám vypadly z různých důvodů zkušené hráčky, například Verča Schandlová, která byla oporou. Jsme poměrně mladý tým, což se v zápasech projevilo. V některých utkáních nám chyběly zkušenosti, v jiných zase štěstí. Na druhou stranu se v letošní sezoně kvůli koronaviru nehrála baráž, takže to byla skvělá příležitost právě pro mladé hráčky dostat se na hřiště.
Jak ses vyrovnávala s pravidelným testováním na koronavirus?
Mně osobně testování nijak zvlášť nevadilo, aspoň jsem věděla, jak na tom jsem (smích).
Jaké jsou tvé mimovolejbalové zájmy?
Vedle volejbalu mě baví skoro všechny sporty. Ráda trávím čas s rodinou a přáteli, nejlépe někde v přírodě. Spoustu času taky strávím v kuchyni vařením nebo pečením.
