Sokol Šternberk dokázal po těžkém začátku sezóny, kdy sice podával dobré výkony, ale nebodoval v nadstavbové části zabrat a uhrát 9. místo, které znamená, že letos hrát baráž nebude. V posledním domácím duel Šternberk přejel dokonce třetí Liberec 3:2. Po zápase jsme zpovídali hrající asistentku trenéra Miroslava Jehláře Lauru Holubcovou, která měla radost jak z vítězství, tak ze splněného cíle. “Pořád jsem věřila, že když budeme poctivě pracovat, a pak se tam dodají ty malé ingredience, tak to zafunguje. Doufala jsem, že to bude i dřív, ale zvládly jsme to,” řekla Laura Holubcová.
Pojďme nejdříve na aktuální duel a vaše otočení domácího duelu proti Dukle Liberec. Jak jste zápas viděla z Vašeho pohledu hrající asistentky trenéra?
Jsem moc šťastná, že jsme to v tak náročném a dlouhém zápase zvládly dotáhnout k vítězství v pětiseťáku. Je jasný, že Liberec nehrál v plné sestavě a šetřil některé hráčky, ale přesto jsme si to musely uhrát, protože silné hráčky tam byly i ty jejich dvě posily. Jsem na holky neuvěřitelně pyšná za bojovný výkon, plnění taktiky. Bylo to super a jsem ráda, že jsme udělaly i pěknou podívanou pro šternberské skvělé fanoušky.
Sokol byl dlouho v extralize poslední, nevypadalo to dobře, ale pak jste v nadstavbě udělaly šňůru čtyř výher, skočily jste Královo Pole a nyní jste zdolaly i třetí Liberec. Byla tím kamínkem do mozaiky Brazilka Samara Coelho, která přišla před nadstavbou?
Určitě na tom má velkou zásluhu, ale nechtěla bych pominout i ostatní holky. Samara nás dokáže podpořit psychicky, umí ty závěry, nahrávačkám dává určitou jistotu, ale ten výkon byl s Libercem byl skvělý i od ostatních, a tak to bylo i v předchozích zápasech.
První set přitom nevypadal úplně ideálně. Liberec vás držel daleko od sítě servisem. Kde jste se chytily?
Ano, to jsme věděly, že skvěle podávají, a taky mají výborný příjem. Takže ten zápas byl taky o tom, kdo se toho ujme více. Řekla bych, že jsme dobře zvládly i obranu, byť jsme občas bojovaly s balóny za síť, ale pak jsme se adaptovaly.
A co dnes říct k výkonu kapitánky Aničky Šotkovské, která složila od druhého setu snad vše, rozehrála se k fantastickému výkonu…
My jsme trošku vsadili na to, že ač jsme minulý týden v Olomouci prohrály, tak ona předvedla výborný výkon, i když prakticky netrénovala kvůli nemoci. A i nyní byla ještě po té chřipce, ale věřila jsme jí, měla tam pár momentů, kdy chlapi už nervózně koukali na lavičku, že by už střídali, ale já jsem chtěla, abychom ji tam ještě chvíli podrželi a vyplatilo se to. Fakt jsem na ni spoléhala, že se vrátí k těm bombám, a že to zvládlo a povedlo se.
A když se vrátím k tomu hlavnímu cíli. Vyhnout se baráži. Dlouho to nevypadalo, ale Šternberk si hrál 9. místo a cíl jste splnily…
Konečně jsme to zlomily. Pořád jsem věřila, že když budeme poctivě pracovat, a pak se tam dodají ty malé ingredience, tak to zafunguje. Doufala jsem, že to bude i dřív, ale zvládly jsme to. Makáme dál. Nemáme moc co ztratit, ale asi ani co získat, asi bychom musely oba zápasy vyhrát, abychom měly naději uhrát play-off. Záleží samozřejmě i na nich, ale můžeme si to nyní i užít a hrát pro radost, což jsme si proti Liberci opravdu užily.
Proti Liberci bylo vidět určité uvolnění, že tam bylo i více úsměvů na palubovce, bylo tomu tak?
Jo, v porovnání se zápasem v Olomouci, kde jsme byly takový rozpačitý, asi i kvůli tomu přesunu toho zápasu, ten týden byl pro nás strašně dlouhý. Dnes jsme přišly s tou náladou z předešlých duelů, ale i tak bych řekla, že atmosféru na hřišti jsme měly vždy dobrou, jen konečně přišly ty body.
A co říci k fanouškům Šternberka? Ti taky hodně pomohli v důležitých momentech…
Jsem šťastná, že sem lidi chodí v takovém počtu. Moc nám to pomáhá. Opravdu tady vytvořily skvělou atmosféru, strašně moc nám to v zápasech pomohlo a pomáhá. Jsem šťastná, že jsme jim to mohly vrátit aspoň ke konci sezóny, že nás podporovali celou dobu.
Jak nyní hodnotíš svoji roli hrající asistentky trenéra? Jak moc to bylo těžké zvládnout roli hráčky a trenérky?
Určitě je to hodně těžké. Musela jsem se naučit na začátku soustředit se na svůj výkon, ale sledovat i výkony holek. Ještě do toho i nějakou taktickou radu. Myslím, že jsem se to postupně naučila a ve hře mě to už nějak nevyrušuje. Dokážu se soustředit na všechny věci, posunula jsem se v tom o kus dál a hrozně mě to baví. Mám i slovo v týmu, holky mě berou, Míra to respektuje moje herní zkušenosti, které se jim snažím předat. Před zápasem dělám rozbory, i v tom mi Míra důvěřuje, takže je to taky hodně na mě, docela se nám to osvědčuje. Když máme problém, tak je to ve výkonu, ale ne v taktice.
Jak proběhne hodnocení od manžela Aleše, také trenéra. Jak vůbec probíráte vše kolem volejbalul doma?
Proběhne to samozřejmě, jsme volejbalová rodina, Aleš taky hrál zápas s Dobřichovicemi, má tam obě děti, takže to má náročnější, než já (smích), ale vždy se k zápasům vzájemně vracíme, rozebíráme je, co se povedlo, nepovedlo. Oba jsme v roli hrajících trenérů, takže probíráme, jak kdo splnil svoje plány, co se dělo na palubovce. Určitě doma pinkáme dál (smích).
