Poslední místo v pořadí ligových týmů by v jiných sezonách znamenalo obavy o udržení mezi elitou a každopádně nespokojenost se sportovními výsledky. Desátý, tedy poslední v extralize volejbalistek letos skončil Sokol Šternberk. „Sezonu nicméně nemůžeme hodnotit negativně. Určitě jsme v lize chtěli skončit výš, ale hlavní úkoly družstvo plnilo a ještě vše vylepšilo premiérovou účastí na finálovém turnaji Českého poháru,“ shrnuje skončený soutěžní ročník možná trochu překvapivě manažer šternberských volejbalistek Jiří Zemánek.
Skutečně můžete označit uplynulou sezonu jako úspěšnou, přestože hlavním kritériem bývá obvykle umístění v lize?
Samozřejmě jsme toužili skončit výš a nejlépe si zahrát play-off, které se ovšem paradoxně nakonec ani nedokončilo. Před sezonou se ale rozhodlo, že vzhledem k mimořádnosti současné koronavirové doby se letos z extraligy nebude sestupovat. Což nám umožnilo plně se soustředit na to, co chceme už od našeho postupu mezi elitu. Tedy nacházet talentované perspektivní hráčky, adaptovat je na ligové prostředí a umožnit jim rozvíjet jejich schopnosti ve větších a ambicióznějších klubech. Což jsme vlastně ukázali už vloni před startem této sezony.
Máte na mysli velkou obměnu kádru, k níž došlo?
Ano. A úplně konkrétně odchod Katriny Zilbermanové a Olivie Kofieové do Olomouce, kde tyto hráčky mohly zabojovat o ligový titul. Druhá věc je, že k tomu nakonec z různých důvodů nedošlo. Sice šlo o zahraniční volejbalistky, nikoliv o tuzemské talenty, ale ve Šternberku za rok svého působení obě prokázaly, že se mohou měřit s ligovou elitou. Udělaly si dobré jméno a dostaly šanci postoupit výš. Zcela v duchu naší filozofie.
Další ztráta přišla v říjnu, když jste smlouvu rozvázali s běloruskou blokařkou Katsiarynou Bakowskou. Proč?
Bylo to v době, kdy se po letní vlně optimismu začala nad celou naší společností včetně profesionálního sportu opět vznášet koronavirová hrozba. A s ní samozřejmě i ekonomická nejistota spolu s otázkou, zda se soutěže budou vůbec dohrávat. V takovém ovzduší pro nás bylo zbytečným přepychem držet pod smlouvou kvalitní a tudíž drahou zahraniční hráčku. Zvlášť když nám nehrozil sestup, jak už bylo řečeno.
Tým ale stále mohl pomýšlet na lepší příčky než na tu zcela poslední, je to tak?
Souhlasím. Když se ale přidaly ztráty v podobě vypadnutí dalších tří velezkušených hráček Schandlové, Oborné a Dudové z osobních a zdravotních důvodů, rázem jsme tu měli velmi perspektivní a talentovaný kádr, na druhou stranu však zároveň hodně nezkušený a také až příliš úzký. Trenéru Janu Drešlovi nebylo opravdu co závidět. Přesto jsme v řadě zápasů i s papírovými favority odehráli velmi slušné pasáže a naše hra místy nebyla vůbec zlá. Volejbal je však trochu krutý v tom, že porážka 0:3 vypadá vždy až příliš jednoznačně, přitom se za ní může skrývat i dramatický a vcelku vyrovnaný zápas.
I přes několik oslabení se volejbalový Šternberk zviditelnil svou historicky první účastí na turnaji Final Four Českého poháru. Jak tento úspěch vnímáte?
Na cestě za ním jsme vyřadili Frýdek-Místek a Prostějov, tedy týmy, které nakonec v lize skončily těsně nad námi. A teplický turnaj přinesl právě dva z těch zmíněných zápasů, v nichž jsme proti top celkům Olomouci a Olympu podali velmi dobrý výkon. Za mě jsou účast ve Final Four a čtvrtá pohárová příčka protiváhou k ligovému umístění, které bylo z velké části způsobeno naší nezkušeností a úzkým kádrem.
Pohárový turnaj už jste odehráli v situaci, kdy v lednu do Olomouce odešly kapitánka týmu a první nahrávačka Nicole Šmídová a také blokařka Ema Kneiflová. Nahradily je ani ne sedmnáctiletá nahrávačka Bára Abendroth a o rok starší blokařka Adriani Kamidinová…
A také tuto výměnu počítám ke kladům oné zdánlivě nevydařené sezony. Po Zilbermanové s Kofieovou jsme do týmu adepta na mistrovský titul poslali další dvě volejbalistky, tentokrát navíc mladé české hráčky s reprezentační perspektivou. Obě si zahrály Ligu mistryň, oslavily zisk Českého poháru a postoupily do semifinále ligy, které se nakonec ze známých důvodů nekonalo. Kneiflová už je navíc v národním týmu a možná by tam byla i Šmídová, kdyby ji nezbrzdilo zranění. Tak nějak bych si představoval, že se bude ve Šternberku pracovat s talenty.
Takže i příští sezonu v nejmenším ligovém městě se skromnými možnostmi vidíte optimisticky?
Na konkrétní jména a definitivní uzavírání kádru je ještě brzy, vždyť teď se teprve měly hrát semifinálové série play-off extraligy. Už teď ale víme, že máme pod smlouvami nejméně dvě hráčky, které již brzy mohou mít rovněž ty nejvyšší ambice. Mluvím o Lucii Herdové a Nikole Látalové. A za nimi vyrůstají další. Nalijme si čistého vína, ve Šternberku se asi v dohledné době o ligové medaile bojovat nebude. Naše město má ale zastoupení v nejvyšší soutěži v prestižním olympijském sportu, máme skvělá mládežnická družstva, naše ženy mohou v extralize potrápit kohokoliv a v elitních klubech působí řada hráček, které dřív nosily sokolský dres. To vše by nás mělo naplňovat oprávněnou hrdostí.