Několikanásobné zastoupení měly volejbalistky Sokola na vyhlášení nejlepších sportovců a sportovních kolektivů města Šternberk, které se konalo 22. listopadu v Kulturním domě. V individuální kategorii dospělých si cenu převzaly opory loňského extraligového družstva žen Aneta Weidenthalerová a Barbora Chaloupková, mezi kolektivy mládeže kadetky Sokola hrající rovněž nejvyšší soutěž a mezi trenérskými osobnostmi trenérka volejbalové mládeže Natálie Zemánková.
O rozhovor při příležitosti předání ocenění jsme požádali čtyřiadvacetiletou kapitánku šternberských žen Anetu Weidenthalerovou i o tři roky starší někdejší oporu volejbalistek Sokola a dnes úspěšnou mládežnickou trenérku Natálii Zemánkovou.
Kapitánka: Volejbal tu dělá pár obětavých lidí
Aneto, co na ocenění od města říkáte?
A. W.: Vůbec jsem to nečekala. Byla jsem hodně překvapená a je to pro mě hodně velká pocta.
Šternberk se dlouhodobě drží v extralize, což je na tak malé město úžasný úspěch. Čím to podle vás je?
Myslím si, že to tady dělá pár obětavých lidí, a když si sedne družstvo jako letos, tak to pak nese výsledky. Loni se podařilo extraligu zachránit. Letos dáváme do zápasu každá všechno, bojujeme a chceme se baráži vyhnout. Myslím, že výsledky zatím nejsou vůbec špatné.
Atmosféra v hale Ecce Homo bývá někdy až elektrizující. Jak se vám hraje v takovém domácím prostředí?
Máme svoje skalní fanoušky, kteří nás povzbudí, i když se zrovna nedaří. My se zase snažíme pro ně hrát co nejlépe, ať jim děláme co největší radost.
Vašemu současnému týmu to na hřišti klape, i když je v něm řada zahraničních hráček. Pro kapitánku je asi náročné mezinárodní družstvo stmelit, jak na to jdete?
Sice jsme tu jen tři české hráčky, takže ze začátku ta komunikace byla všemožnými způsoby a jazyky. Ale čím více jsme spolu trénovaly, pobývaly na turnajích a zápasech, tím více jsme se sehrály a sžily. Zjistily jsme, že se můžeme měřit s kýmkoliv a že dokážeme hrát dobře. Když do toho jdeme společně, jako tým, máme větší šanci.
Jaký tedy máte cíl do letošní extraligové sezony? Váš trenér Miroslav Jehlář zmiňoval hlavně únik baráži.
To ano, ale já věřím, že budeme hrát play-off!
Trenérka: Baví mě posouvat mladé dál
Natálie, jak vnímáte to, že jste obdržela cenu města?
N. Z.: Ocenění si velmi vážím, i jako velká šternberská patriotka. Je velice milé, že město dokáže ocenit sportovce a trenéry za jejich práci.
Volejbal jste sama dlouho hrála. Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat trénování?
Volejbal jsem hrála asi šestnáct let, když nepočítám občasné pozdější záskoky v extralize, když bylo potřeba. Ráda jsem vždy pomohla, ale skloubit vrcholový sport s prací je těžké, takže jsem zakotvila u trénování mládeže. A protože mě práce s dětmi moc baví, už v osmnácti letech jsem začínala pomáhat na trénincích panu Stanickému a získávala od něj první zkušenosti. Naplno se trénování věnuji tři roky.
Co vás na trénování nejvíce baví?
Nejlepší na práci s dětmi je, že je můžeme pro něco nadchnout, motivovat je, někam je posunout. A hlavně vidět, jaké dokáží udělat pokroky.
Jaký je váš trenérský cíl? Máte třeba ambice jednou vést i dospělý tým?
Ambice na dospělý tým momentálně nemám. Práce s mládeží je přesně to, čemu se chci věnovat.
Jaké zázemí má Sokol Šternberk pro volejbal?
Zázemí je u nás velmi dobré. Ve Šternberku máme tréninkové jednotky od přípravek až po extraligu žen, takže naše holky se chodí pravidelně dívat na zápasy žen v nejvyšší soutěži. Mají velkou motivaci, protože je šance, že se jednou do týmu žen dostanou. Velkou výhodou je i naše úzká spolupráce s olomouckým klubem, což holkám otvírá dveře zase o kus výš.
Jak se vám líbí hra současného extraligového družstva žen? Ocenění spolu s vámi převzala i jeho kapitánka Aneta Weidenthalerová, co říkáte na její výkony?
Náš tým se mi letošní sezonu moc líbí. Předvádí skvělý a bojovný volejbal. V čele s Anet, která družstvo svými výkony a osobností drží. Celkově na mě holky působí pozitivním a týmovým dojmem. Doufám, že jim to vydrží co nejdéle a budou příjemným překvapením soutěže.
