Tereza Slavíková: Doufám, že přesun do Šternberka bylo dobré rozhodnutí

1. 7. 2020

Patří k mladým nadějím, které v uplynulé sezoně dostaly šanci ve volejbalovém Prostějově poté, co hegemona uplynulé dekády opustila většina zahraničních hvězd. Nyní se talentované libero Tereza Slavíková, která v srpnu oslaví dvaadvacáté narozeniny, pokusí posunout svou sportovní kariéru v týmu Sokola Šternberk. Nejen na její volejbalové ambice jsme se zeptali v tomto rozhovoru.


Kdo tě přivedl ke sportu pod vysokou sítí?

S volejbalem jsem začínala ve svých deseti letech. Přivedli mě k němu rodiče, kteří mi na tanečním soustředění s TŠ Hubený Prostějov oznámili, že skončím a zkusím jiný sport. V tu dobu se konal volejbalový nábor dívek, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím a uvidím, jak mě to bude bavit. Takhle začala má volejbalová etapa. Prošla jsem si postupně všemi věkovými kategoriemi od přípravky až po juniorky a následně měla možnost nejprve trénovat a následně i nastupovat v extralize žen. Největší poděkování určitě patří mým mládežnickým trenérům, a to Daně Vlčkové, Jindřichu Němečkovi a Slávku Matějovi, kteří mě naučili volejbalovým základům. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem.


Jaký je tvůj volejbalový sen?

Můj dosavadní cíl je neustále se zlepšovat, herně se posouvat a předvádět co nejlepší volejbal. Samozřejmě bych chtěla hrát co nejdéle, dokud mě to baví a naplňuje. A můj sen? Podívat se do zahraničí, reprezentovat naši zemi v seniorském národním týmu a účastnit se olympijských her. Snad se mi něco z toho splní (smích).


Na jakou volejbalovou událost případně zápas nejraději vzpomínáš?

Nejvíce v paměti mi utkvěl extraligový turnaj Final Four kadetek v Praze, kdy jsme po smolném semifinálovém vyřazení zabojovaly o bronz, který jsme nakonec získaly a jely to s holkama oslavit a zároveň se rozloučit i s kadetskou soutěží. Také moc ráda vzpomínám na loňskou letní světovou univerziádu v Itálii, kde jsme skončily sedmé. Byly to krásné dva týdny, které mi daly spoustu zkušeností, a doufám, že se ještě na univerziádu probojuji.


Proč ses rozhodla změnit své klubové působiště a přesunout se z mateřského Prostějova do nedalekého Šternberka?

Bylo to hodně těžké rozhodování po tolika letech měnit svůj mateřský klub. Ucítila jsem, že už potřebuji změnu, jak herní, tak i změnu prostředí. Po předčasně ukončené sezoně z důvodu koronaviru jsem dostala nabídku, že bych mohla hrát za Šternberk. Přijala jsem a pevně doufám, že rozhodnutí bylo správné. Chtěla bych ale mému prostějovskému klubu za všechno poděkovat a kdo ví, třeba se ještě někdy vrátím.


Těšíš se na nový tým?

Těším a moc. S holkama jsem měla tu čest poznat se na trénincích, které jsem absolvovala celý červen. Jsou moc fajn a myslím, teda doufám, že mě bez problému přijaly. S Niki Šmídovou jsem dokonce sezonu v Prostějově hrála a zbytek týmu poznám až v přípravném období na nový ligový ročník. Pevně věřím, že vytvoříme soudržný tým, který bude bojovat o každé vítězství.


Jaké cíle si dáváš do nové sezony?

Na novou sezonu se moc těším a přála bych si, abych předváděla kvalitní výkony a byla platnou hráčkou pro naše družstvo. Z týmového hlediska si myslím, že s určováním cílů nemusíme být skromní, avšak nebudeme předbíhat, protože stále je ještě brzy. Vše se uvidí až začátkem sezony. Důležité bude vytvořit skvělý kolektiv a bojovat.


Vedle volejbalové kariéry stíháš také vysokoškolská studia. Jaký obor konkrétně?

Studuji v Brně na Masarykově univerzitě, obor regenerace a výživa ve sportu. Mám kombinovanou formu studia, školu navštěvuji každý pátek, což mi vyhovuje. Nyní jsem ve druhém ročníku a příští rok mě čekají státnice, které bych už chtěla mít za sebou.


Co děláš ráda ve volném čase?

Jsem velmi aktivní člověk, který chvíli nevydrží nic nedělat (smích). Mám ráda pohyb a moc se nezastavím, což o mně hodně lidí ví. Ve volném čase se ráda věnuji mému pejskovi, s nímž chodíme na dlouhé procházky, dále si ráda zahraji tenis, u kterého jsem bohužel jako malá nevydržela, zajdu na beach, zaběhám si, projedu se na kole, zaplavu, no prostě cokoliv.

Ráda také trávím čas s rodinou a přáteli. Co opravdu nemám v oblibě, je čtení knih.