Na talentované české volejbalistky chce i v další sezoně ve velkém sázet TJ Sokol Šternberk. Po juniorském reprezentačním liberu Barboře Chaloupkové přichází do nejmenšího ligového města u nás také smečařka Aneta Weidenthalerová. Třiadvacetiletá hráčka, která do ženského volejbalu vstoupila v dresu Prostějova, se do české extraligy vrací z angažmá ve francouzském třetiligovém klubu VC Valenciennes.
Odchovankyně klubu VK Znojmo-Přímětice působila v prostějovském velkoklubu od roku 2017. V minulém ročníku zlákalo 178 centimetrů vysokou smečařku zahraniční angažmá a zamířila do Francie. Nyní se vrací domů, konkrétně pod šternberský hrad. „Ve francouzské třetí lize jsem získávala hlavně zdravé sebevědomí, teď jsem nadšená z nového týmu ve Šternberku,“ těší se na novou výzvu Aneta Weidenthalerová.
Uplynulou sezonu jsi odehrála ve Francii. Jak se těšíš zpět domů a na českou extraligu?
V klubu Valenciennes, kde jsem působila, jsem se měla skvěle a taky to pro mě byla určitě velká zkušenost. Každopádně jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. Tudíž se zpátky do české extraligy moc těším a věřím, že budeme společně předvádět dobré výkony.
Kdybys měla porovnat český a francouzský klubový volejbal, v čem vidíš největší rozdíly?
Určitě v počtu tréninků a zaměření na individuální činnosti. V české extralize se trénuje cca devětkrát týdně a většina tréninků je specializována na zdokonalování nějaké konkrétní herní činnosti. Ve Francii jsme trénovaly méně a v podstatě celá tréninková jednotka byla zaměřená spíše na dohrávky a opakování herních situací. Co se týče úrovně třetí francouzské ligy a naší extraligy, tak tam je určitý rozdíl ve výkonnosti. Nicméně pro mě bylo zásadní celou sezonu hrát a získat si na hřišti zdravé sebevědomí.
Proč ses rozhodla pro návrat a zrovna pro Šternberk?
Pro návrat jsem se rozhodla z mnoha důvodů. Největším byla určitě rodina a škola. Chtěla bych si dodělat magisterské studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, což byl jeden z důvodu, proč jsem byla za nabídku ze Šternberku moc ráda. Taky už tam znám prostředí, jelikož jsem několik let působila v Prostějově, a hlavně jsem byla nadšená z naší soupisky pro příští sezonu.
Jak se těšíš na nový tým a co od něj očekáváš?
Jak už jsem zmiňovala, tak ze složení družstva jsem opravdu nadšená. Myslím, že si všechny holky sedneme a budeme jedna velká parta jak na hřišti, tak i mimo ně. Očekávám od nás hlavně bojovnost a sílu dokázat to, že můžeme jít co nejvýš.
Čím si myslíš, že bys mohla být týmu nejvíce užitečná?
Ti, co mě znají, tak ví, že když jsem na hřišti, tak dokážu být hodně emotivní. Proto se budu snažit družstvo co nejvíce povzbuzovat a hecovat jak na zápasech, tak i trénincích. V ženském volejbale není nikdy nic rozhodnuto do poslední balonu, proto se také nesmí nikdy nic vzdávat.
Ve Šternberku působí spousta mladých hráček. Jak vnímáš to, že budeš ve třiadvaceti letech patřit mezi ty zkušenější?
No bude to zřejmě poprvé, kdy budu patřit v extralize k těm zkušenějším, takže popravdě sama nevím (smích). Vnímám to tak, že každá hráčka může vždy pomoct a poradit té druhé, ať už má více nebo méně zkušeností. Nicméně když někdo bude potřebovat, ráda se vším pomůžu.
Co ráda děláš ve svém volném čase? Máš ještě nějaké jiné aktivity vedle volejbalu?
Po roce v zahraničí se snažím trávit co nejvíce času s rodinou, přáteli a přítelem. Jezdím na volejbalové turnaje, chodím na túry a často odpočívám na naší chatě u vody. Kromě volejbalu mě ale také baví hrát stolní tenis a fotbalgolf, tedy sport, který většina lidí možná ani nezná.
.jpg)
.jpg)
