Letos v lednu zažila sportovní stěhování z Olomouce do Šternberka, aby v základní sestavě Sokola nahradila na bloku členku českého reprezentačního týmu žen Emu Kneiflovou. Ve svých sedmnácti letech se tak tehdy stala další členkou velmi mladé a talentované soupisky týmu z nejmenšího extraligového města. Od dubna již plnoletá Adriani Kamidinová se moc těší na novou sezonu ve šternberském dresu a říká: „Moc se mi líbí, že klub vychovává a dává šanci mladým hráčkám, aby se dostaly na hřiště a postupně rozšiřovaly své volejbalové schopnosti.“
Jak se ti líbí ve Šternberku?
Jsem tady spokojená. Tím, že je náš tým z většiny tvořen spíše mladšími hráčkami, tak se od nás neočekává, že bychom se pohybovaly na nejvyšších příčkách tabulky. Myslím si, že je skvělé, že dostáváme příležitost zahrát si proti o několik tříd zkušenějším hráčkám a nasbírat tak cenné zkušenosti, které se nám budou v budoucnosti určitě hodit. Moc se mi líbí myšlenka, že Šternberk vychovává a dává šanci mladým hráčkám, aby se dostaly na hřiště a postupně rozšiřovaly své volejbalové schopnosti pro případný posun, ať už do spřátelené Olomouce, nebo do jakéhokoli jiného klubu.
Jak se těšíš na novou sezonu?
Těším se moc. V uplynulé sezoně jsme již mnohokrát dokázaly, že i proti na vrcholu žebříčku se pohybujícím týmům dokážeme předvést velice pěkný volejbal, a tak doufám, že se nám naši bojovnost podaří přenést i do té nadcházející. Také bych si přála, aby se koronavirová pandemie uklidnila a my tak mohly konečně hrát i za přítomnosti publika. Přestože zde byla možnost sledovat zápasy v živém přenosu na internetu, každý správný fanoušek musí uznat, že fandit rovnou z tribuny je mnohokrát lepší. Pro mě bylo aktivní zapojení do hry v ženské extralize premiérové a v mládežnických kategoriích není zvykem mít mnoho přihlížejících, když tedy nepočítám rodiče, kteří samozřejmě tvoří ve formě podpory velmi důležitou součást týmu. Takže bych i já chtěla zažít, jaké to je hrát před zraky diváků.
Co studuješ za školu?
Šestiletý obor anglické sekce gymnázia v Olomouci-Hejčíně.
Je těžké zvládat zároveň studium a volejbal?
Nikdy jsem se školou nějaké výraznější problémy neměla, přestože mám většinu předmětů v angličtině, což je občas trochu náročnější, takže doufám, že se to i nadále ponese v podobném duchu. Příští rok mě ale čeká maturitní zkouška, ze které jsem docela nervózní už teď. Navíc si myslím, že máme tréninky skvěle přizpůsobené tak, aby nám moc radikálně nezasahovaly do výuky. Většinu z našeho týmu totiž tvoří studentky středních či vysokých škol, a tak nám všem vstřícný přístup co se studia týče přichází vhod.
Už máš nějaké plány na prázdniny?
Kromě klasické srpnové přípravy a týdenního volejbalového kempu mě čeká také pár antukových turnajů, na které se moc těším. Určitě si ale také budu chtít odskočit někam mimo volejbal. Se spoluhráčkou plánujeme sbalit krosny, připnout na ně stan a jet se na pár dní podívat za krásami Slovenska.
Co ráda děláš ve volném čase?
Ve svém volném čase se věnuji i ostatním sportům, protože pohyb prostě patří do mého života. Na druhou stranu si často i ráda v klidu sednu a sáhnu po nějaké dobré knize. Moc ráda vařím a peču, a ještě raději to pak sním (smích). Ráda se procházím po Olomouci, protože je to opravdu nádherné město se spoustou zajímavých míst, a také miluji československé písničky.
Máš nějaký volejbalový vzor?
Mám strašně ráda chorvatskou blokařku Betu Dumančićovou, která právě teď hraje za italské Bergamo, ale před pěti lety pomohla Olomouci svými schopnostmi dosáhnout na stříbro v české extralize. Druhou mojí hodně oblíbenou hráčkou je americká blokařka Haleigh Washingtoniová, která tuto sezonu nastupuje v dresu italské Novary a jejíž výkony jsem měla možnost vidět živě na letošní Lize mistrů právě v již zmíněné Novaře.
