Teprve v říjnu oslaví sedmnácté narozeniny, přesto už nasbírala několik startů v seniorské extralize. A v příštím ročníku nejvyšší soutěže volejbalistek může patřit mezi velká překvapení, kterým se někdy říká komety. Šternberská smečařka Nikola Látalová navíc může obnovit dlouholetou spolupráci se svou sestrou Zuzanou, jež bude rovněž usilovat o místo v kádru žen Sokola. Nejen o sourozenecké souhře mluvila v našem rozhovoru.
Proč jsi zvolila jako svou volejbalovou adresu právě Šternberk?
O Šternberku jsem slyšela, že je tu dobré zázemí pro mladé hráčky. Nabídka, kterou jsem dostala, mi poskytovala možnost trénovat s extraligovým celkem žen, což jsem viděla jako šanci získat mnoho zkušeností do budoucna. Navíc jsem věděla, že mládežnická družstva Šternberku se pohybují na předních příčkách v tabulkách nejvyšších soutěží. S konečným rozhodnutím mi nakonec ale pomohla sestra a velkou roli hrála také škola.
Ve Šternberku začínáš druhou sezonu, jak se ti tady zatím líbí?
Jsem tady zatím spokojená. Myslím, že tomu pomohl i kolektiv, který byl v týmu velmi dobrý. Starší a zkušenější hráčky nás mladší ve všem podporovaly a pomáhaly nám se zlepšovat. Také si myslím, že jak v extralize kadetek, tak juniorek jsme si většinou vedli velmi dobře a jako tým jsme si sedli také výborně.
Máš tady i sestru, jak to vnímáš?
Jsem ráda, že má sestra dostala stejnou nabídku jako já, protože už od malička hrajeme spolu a máme mezi sebou velmi dobrý vztah. I přesto, že v minulé sezoně trénovala u olomouckých žen, v mládežnických soutěžích jsme oblékaly stejný dres. Navíc chodíme na stejnou školu, takže jedna druhé můžeme kdykoliv pomoct. Navzájem se podporujeme, takže jsem ráda, že je tu ségra se mnou.
Dostala jsi i pozvánku do reprezentace. Co to pro tebe znamená?
Této příležitosti si velmi vážím a jsem za ni vděčná. Beru to jako jednu z dalších zkušeností a možností, jak se zlepšit. Myslím, že jsme si tam všichni sedli jak po osobní, tak herní stránce, za což jsem velmi ráda.
Co říkáš na to, že jsi věkem kadetka a už jsi nastoupila v základní sestavě v extralize žen?
Tato příležitost mě velmi potěšila. Do Šternberku jsem šla s tím, že budu hrát jen za kadetky a juniorky. Když mi pan trenér oznámil, že budu hrát i za ženy, bylo to pro mě velké překvapení. Nejprve jsem se bála, že to nebudu stíhat se školou, ale nakonec jsem to nějak dokázala skloubit dohromady. Obvykle jsem na hřiště šla jen na pár míčů. O to větší šok pro mě byl, když mi trenér řekl, že proti Brnu nastoupím do základní sestavy. Ze začátku jsem na hřišti byla nervózní, ale v zápalu hry jsem na nervozitu zapomněla.
Jaké byly tvé volejbalové začátky?
Volejbal jsem začala hrát za Uherské Hradiště asi ve druhé třídě. Společně se sestrou jsme prošly všemi kategoriemi barevného minivolejbalu, než jsme se dostaly k šestkovému. Na své volejbalové začátky ráda vzpomínám, protože jsme byly skvělý tým a spoustu jsme toho společně dokázaly.
Co říkáš na šternberské fanoušky a bouřlivou atmosféru na extraligových zápasech?
Fanoušci jsou tu skvělí. Celou sezonu nás podporovali a fandili nám. Ve spoustě zápasů nám hodně pomohli. Díky nim byla na zápasech skvělá atmosféra, což bylo super.
Studuješ na gymnáziu, což je těžká škola. Jak to všechno stíháš? A kam bys chtěla směřovat potom?
No občas je to náročné. Většinou máme trénink hned po škole a pak se musím do noci učit na další den. Naštěstí to mám alespoň trochu ulehčené individuálním plánem, který mi občas umožní odložení nějaké písemky, a také díky tomu můžu mít více zameškaných hodin. Teď to mám ale zjednodušené koronavirovou krizí. Jsem teprve v prvním ročníku, takže ještě vůbec nevím, kam bych chtěla směřovat. Určitě bych se ale i v budoucnu chtěla věnovat volejbalu.
Máš nějaký volejbalový vzor?
Žádný asi nemám. Jsou hráčky nebo hráči, u kterých se mi líbí, jak hrají nebo jakým způsobem podporují tým, ale vyloženě jedno jméno říct nedokážu.
Jaký je tvůj volejbalový sen?
Nikdy jsem nad tím vlastně pořádně nepřemýšlela. Určitě bych ale jednou chtěla získat medaili z extraligy nebo nahlédnout do ženské reprezentace. Toto jsou asi dva mé největší volejbalové cíle, o kterých sním už od malička.
Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
Určitě jim moc poděkovat. Jak za důvěru, kterou v nás vkládali, tak za obrovskou podporu. Věřím, že tak skvělí fanoušci, jako byli tuto sezonu, budou i tu nadcházející. Všem také přeji pevné zdraví v této nelehké době.