V extralize žen se začala objevovat už v předchozí sezoně, v té právě skončené se však vypracovala mezi opory svého týmu. A také mezi velké naděje do budoucna. Letos osmnáctiletá smečařka Sokola Šternberk Nikola Látalová si vydobyla místo v základní sestavě a se svými spoluhráčkami si mimo jiné zahrála i Final Four Českého poháru. "Z každého zápasu jsem si něco odnesla a věřím, že se mi to v budoucnu bude hodit," hledí po konci sezony už do budoucna Nikola Látalová.
Jak se cítíš v pozici nejmladší hráčky extraligy žen, která od začátku sezony nastupovala v základní sestavě svého týmu?
Tím, že bylo tento rok v týmu dost holek přibližně stejně starých, jako jsem já, tak jsem to tolik nevnímala. To se však nedá říct o našich soupeřkách, které si toho byly vědomy moc dobře a mé nezkušenosti se snažily využít. Samozřejmě jsem ale na hřišti cítila, že oproti ženám ještě nemám tolik zkušeností a mám na čem pracovat.
Co ti dala uplynulá sezona a jaké bys jí naopak dala hodnocení ty?
Sezóna pro nás byla náročná. Tým prošel několika změnami, jako byly odchody velmi zkušených hráček či dlouhodobá zranění. Na druhou stranu to pro mě byla příležitost dostat se do základní sestavy, a tak získat spoustu nových zkušeností. Z každého zápasu jsem si něco odnesla a věřím, že se mi to v budoucnu bude hodit. I přes konečné umístění v tabulce sezonu hodnotím docela pozitivně. Myslím, že i přes mladý věk našeho týmu jsme odehrály spoustu bojovných a pro diváky zajímavých zápasů, i když je kvůli pandemii mohli sledovat jen u obrazovek.
Jaký byl šternberský kolektiv v lehkých i těžkých chvílích, které vás potkaly, a co ti udělalo největší radost?
Myslím, že kolektiv máme skvělý. S holkama jsme si sedly a v šatně panuje dobrá atmosféra. V těžkých chvílích jsme se dokázaly navzájem podržet a pomoct si. Největší radost mi udělalo, když jsme týmovým výkonem dokázaly vybojovat účast ve Final Four Českého poháru a tam ukázaly, že můžeme hrát pěkný volejbal i s velmi kvalitními soupeři.
Letos jsi celou sezónu trénovala se svou sestrou Zuzkou. Je mezi vámi rivalita, nebo si navzájem pomáháte?
I když to tak nevypadá, tak mezi námi rivalita je, ale jen ta zdravá. Obě chceme hrát a získávat zkušenosti ze zápasů. Tím, že hrajeme na stejném postu, je to trochu těžší, protože obě bojujeme o stejné místo v sestavě. Na druhou stranu to ale jedna druhé přejeme. Já jsem ráda, když se ségře daří, a snažím se jí pomáhat. Myslím, že ona to vnímá stejně.
Na čem plánuješ zapracovat do další sezony?
Chtěla bych se zaměřit hlavně na přihrávku, ta totiž nepatří mezi mé silné stránky. Určitě bych ale chtěla zapracovat na všech herních činnostech, protože si myslím, že se vždy najde něco, co je potřeba zlepšit. Mimo volejbalové dovednosti je to ještě komunikace na hřišti, která věřím, že přijde s věkem a zkušenostmi.
